Polština a čeština jsou oba západoslovanské jazyky, což znamená, že mají společné kořeny, ale vyvinuly se samostatně na základě historických, kulturních a geografických vlivů. Níže jsou uvedeny některé klíčové rozdíly mezi polštinou a češtinou:

• Fonetika a Výslovnost: Polština má několik zvuků, které nejsou v češtině, a naopak. Například v polštině existují nosové samohlásky. Výslovnost konkrétních písmen se také může lišit.
• Gramatika: Gramatické struktury jsou v polštině a češtině podobné, ale existují rozdíly. Například v češtině se často používá skloňování příslovečných přídavných jmen, což je v polštině méně běžné.
• Vokabulář: I když jsou oba jazyky slovanské, existují rozdíly v slovní zásobě. Některá slova jsou podobná nebo mají stejný původ, ale mohou se lišit v pravopisu nebo významu.
• Historické Vlivy: Historické události ovlivnily vývoj obou jazyků. Například čeština byla ovlivněna humanismem a renesancí, zatímco polština byla ovlivněna německým, ruským a litevským.
• Písmo: Čeština používá latinku s několika speciálními znaky (například háček nad písmeny), zatímco polština také používá latinku, ale s několika dalšími specifickými znaky (například ogonek, což je háček pod písmenem).
• Dialekty: Oba jazyky mají regionální dialekty, ale v případě polštiny jsou dialekty méně výrazné než v češtině.
• Jazyková Interakce: Geografická blízkost obou zemí vedla k určitému jazykovému ovlivňování, zejména v pohraničních oblastech. Nicméně, oba jazyky si udržují svou jedinečnost.
• Rozšíření: Polština je mluvena v Polsku, zatímco čeština je primárně jazykem České republiky. Oba jazyky jsou však učeny ve školách a jsou používány v mezinárodních komunikacích.

I přes tyto rozdíly jsou polština a čeština vzájemně srozumitelné pro mluvčí těchto jazyků, zejména písemně.