Rozlámal jsem hračky tvého dětství, znechutil jsem ti prostou poesii pohádek, naučil jsem tě pohrdati zdravým životem jinocha; odcizil jsem tě domovu a přesytil tě lacinými radovánkami mládí.[1]
Právě jsem byl opustil Paříž navždy: nad pomyšlení znaven a znechucen jsem byl veškerými oněmi spozdilostmi, výstřednostmi a mrzkostmi, jež jsem byl vídal a jichž sám po patnáct let jsem se byl súčastnil.[2]
