řeřavý

Význam

1. (o uhlí, dřevě, popelu apod.) ohněm na velmi vysokou teplotu rozpálený a napůl strávený; který hoří bez plamene
   • Pamatuju se na to jako dnes. V tetiččině pokoji se už udělala tma, jen občas to zazářilo, když propadl řeřavý uhlík roštem.^[1]
   • Ve světnici bylo prázdno a ticho. Jen okna se lehounko otřásla, když vítr venku hučící prudčeji zalehl; tu také zamrkal živěji rudý plamen borové louče, jejíž řeřavý uhel se kroutil, na konci černaje.^[2]

Překlad

1. rozžhavený, žhoucí

   • angličtina: incandescent, ember-like
   • francouzština: ardent
   • latina: incandescens
   • němčina: glühend
   • ruština: раскалённый
   • řečtina: φλύαρος, πολύλαλος, πολυκέλαδος
   • slovenština: žeravý
   • španělština: enrojecido, candente, incandescente

Synonyma

1. žhoucí, žhavý, rozžhavený, sálavý

Související

• řeřavost
• řeřavět
• řeřavě

Dělení

• ře-řa-vý