Cestičku jsem zoral, dělal jsem ji užší, abych blíž se tisknul k milované duši[1]
Nebo takto praví Hospodin mužům Judským a Jeruzalémským: Zořte sobě ouhor, a nerozsívejte do trní.[2]
Jde ku žni, před ním andělů sbory rovnají zemské doly i hory/ již pluhem poslední zhouby, a hrobů lány zoravše, čisté sbírají zrní k odplatě jisté / tam boží očisty v hloubi[3]
Na poli, na roli když ty se usměješ, zoře se, požne se, nežli se naděješ[4]
